Zítra, 7. října, bude mít na Slovensku pohřeb čtrnáctiletá Nellka.
Zavraždil ji její spolužák. Přímo ve škole. Spolu s učitelkou, která se ji snažila bránit.
Nellka zemřela proto, že upozornila na něco, co bylo špatně. Její spolužák vytvořil obrázek koncentračního tábora, do kterého umístil učitelky. Ona to nenechala být a ozvala se.A za svoji odvahu zaplatila životem.
Udělala přesně to, co svým dětem odmalička říkáme: Když vidíš něco vážně špatného, nemlč. Řekni to. Upozorni na to dospělé.
A já se teď ptám: Co máme po tomhle říkat vlastním dětem?
Máme jim říct: „Raději buď zticha. Nevšímej si toho. Nepleť se do toho. Nikdy nevíš, co se ti může stát“?
Jenže jestli právě tohle začneme učit svoje děti, tak to tady můžeme rovnou zabalit.
Protože společnost, ve které se slušní lidé ze strachu naučí mlčet, přenechává prostor těm, před kterými mlčet neměli. Prostě lhostejnost otevírá dveře zlu.
Pro mě je Nellka obrovská hrdinka.
A je snad hrou osudu, že její pohřeb připadl právě na 7. října.
Na výročí dne, kdy Hamás v Izraeli povraždil kolem 1 200 lidí, převážně civilistů. Židů i dalších lidí. V zemi, která se stala domovem také mnoha přeživších koncentračních táborů a jejich potomků.
A Nellka zemřela poté, co se ozvala proti obrazu koncentračního tábora.
Nevím, jestli může existovat mrazivější připomínka toho, proč nesmíme děti učit mlčet před nenávistí a zlem.
Právě naopak. Musíme je učit, že když vidí něco špatného, mají se ozvat.
Ale my dospělí je musíme dokázat ochránit. Dítě nemůže nést následky za to, že udělalo správnou věc.
Nellce už to bohužel život nevrátí.
Odpočívej v pokoji, Nellko. Byla jsi statečnější než mnozí dospělí.
Zavraždil ji její spolužák. Přímo ve škole. Spolu s učitelkou, která se ji snažila bránit.
Nellka zemřela proto, že upozornila na něco, co bylo špatně. Její spolužák vytvořil obrázek koncentračního tábora, do kterého umístil učitelky. Ona to nenechala být a ozvala se.A za svoji odvahu zaplatila životem.
Udělala přesně to, co svým dětem odmalička říkáme: Když vidíš něco vážně špatného, nemlč. Řekni to. Upozorni na to dospělé.
A já se teď ptám: Co máme po tomhle říkat vlastním dětem?
Máme jim říct: „Raději buď zticha. Nevšímej si toho. Nepleť se do toho. Nikdy nevíš, co se ti může stát“?
Jenže jestli právě tohle začneme učit svoje děti, tak to tady můžeme rovnou zabalit.
Protože společnost, ve které se slušní lidé ze strachu naučí mlčet, přenechává prostor těm, před kterými mlčet neměli. Prostě lhostejnost otevírá dveře zlu.
Pro mě je Nellka obrovská hrdinka.
A je snad hrou osudu, že její pohřeb připadl právě na 7. října.
Na výročí dne, kdy Hamás v Izraeli povraždil kolem 1 200 lidí, převážně civilistů. Židů i dalších lidí. V zemi, která se stala domovem také mnoha přeživších koncentračních táborů a jejich potomků.
A Nellka zemřela poté, co se ozvala proti obrazu koncentračního tábora.
Nevím, jestli může existovat mrazivější připomínka toho, proč nesmíme děti učit mlčet před nenávistí a zlem.
Právě naopak. Musíme je učit, že když vidí něco špatného, mají se ozvat.
Ale my dospělí je musíme dokázat ochránit. Dítě nemůže nést následky za to, že udělalo správnou věc.
Nellce už to bohužel život nevrátí.
Odpočívej v pokoji, Nellko. Byla jsi statečnější než mnozí dospělí.
Zdroj: FB
Vážne sa budeme na tento prípad pozerať len z jednej strany? Je mi hrozne ľúto čo sa stalo, je to neospravedlniteľné a nesmie sa to opakovať. Ale nezabúdajme pripomenúť, že Nellka bola šikanátor. Môžete ma ukamenovať, ale ja nenávidím šikanu a je mi veľmi ľúto šikanovaných detí.
Sereďanka 6. októbra 2026, 8:11
Odkiaľ máte že bola šikanátor? Prečítali ste si na facebooku?
Že ty poznáš iba Facebook neznamená, že ja nemám širší rozhľad