Bežne si neuvedomujeme ako veľmi by sme si mali vážiť zdravie svoje a zdravie svojich blízkych. Počujeme húkať sanitku a nerozmýšľame nad tým, že niekomu ide o život. A že raz to môže byť ktokoľvek z nás…
Dneska už je to skoro měsíc od chvíle, kdy jsem se v hlavě loučila s tímhle světem.
A dnes? Dneska tu stojím. Sice o berlích, s nohou plnou železa a s vědomím, že mě čeká ještě dlouhá cesta, ale stojím. Dýchám. Usmívám se. A hlavně jsem pořád TADY.
Ještě před měsícem by mě ani nenapadlo, že jednou budu vděčná za tak obyčejné věci, jako je možnost nadechnout se čerstvého vzduchu nebo udělat pár kroků.
Dneska bych ale chtěla především z celého srdce poděkovat lidem, které vůbec neznám. 
Lidem, kteří chodí darovat krev.
Během prvních dvou dnů po nehodě jsem potřebovala 13 transfuzí. Třináct transfuzí, za kterými stojí lidé, kteří si jednoho dne našli čas, přišli darovat krev a možná ani netušili, jak moc tím mohou někomu změnit život.
A jedním z lidí, kterým tím pomohli, jsem byla já.
Věřím, že v den nehody při mně stál můj strážný anděl. Ale zároveň vím, že za to, že tu dnes můžu stát, vděčím nejen jemu, ale také záchranářům, lékařům, sestřičkám a všem těm neznámým lidem, kteří dobrovolně darují krev.
Možná je to pro vás jen pár minut vašeho času. Možná jen dobrý skutek, nad kterým už druhý den ani nepřemýšlíte.
Ale pro někoho jiného to může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.
Pro někoho to znamená další narozeniny. Další Vánoce s rodinou. Další objetí s člověkem, kterého miluje. Další příležitost splnit si svoje sny.
Děkuju všem, kteří mi pomohli dostat druhou šanci. A děkuju každému, kdo chodí darovat krev. Možná nikdy nepoznáte člověka, kterému jste pomohli zachránit život.
Ale věřte, že ten člověk na vás nikdy nezapomene.
Zdroj:FB
Ako sa to stalo…
